Autor: Lisa Genova
Origninálí název: Still Alice (2007)
Žánr: Literatura světová,Romány
Vydáno: 2009
Počet stran: 243
Překlad: Karina Matějů
Autor obálky: Tomáš Řízek
Alice Howlandová má všechno co si jen může přát. Je úspěšnou profesorkou na Harwardově univerzitě. má milujícího manžela a dospělé děti, které žijí už své vlastní životy. Jediné co jí trápí, že musí žít ve stínu kariéry svého manžela. Vše se ale změní ve chvíli, kdy je jí diagnostikována předčasná forma Alzheimerovy nemoci v pouhých 50 letech.
Největší chyba, kterou jsem udělala než jsem začala tuto knihu číst, byla ta, že jsem nejprve viděla film, který mě naprosto nadchnul. Za hlavní roli ve filmu téhož názvu dostala Julianne Moore oscara. A musím říci, že absolutně zaslouženě.
Právě proto jsem se při čtení nevyhnula srovnávání. Myslela jsem si, že když jsem z filmu byla tak nadšená, tak se mi bude stejně líbit i kniha a dozvím se tam další podrobnosti příběhu. Ve skutečnosti však film obsáhl celý děj knihy, což mě poněkud překvapilo. Líbily se mi v něm emoce, které ve mě Julianne Moore vyvolala a silný dojem. který ve mě její výkon zanechal. Tohle jsem v knize postrádala. Příběh mi přišel strašně umělý a nemohla jsem se do něho vcítit.
Děj se mi zdál takový prázdný, vykalkulovaný a nevěřila jsem hlavní hrdince ani slovo. I s dalšíma postavama jsem měla problém. Manžel Alice John na mě působil skoro až jako záporná postava a hlavně si myslím, že skutečný člověk by se v takovém případě nechoval, tak jak nám autorka předkládá, To samé platí i pro další členy rodiny. Proto si myslím, že by stálo za to zapracovat více na charakterech a pocitech všech postav, což by dodalo příběhu potřebnou šťávu. Ale na druhou stranu musím uznat, že námět je originální a četl se dobře, každopádně mi připadal poněkud nedotažený a zasloužil by si více propracovat.
Hodnocení: 75%
Autor: Neal Shusterman
Série: Unwind Dystology (1.)
Originální název: Unwind (2007)
Žánr: Romány, Sci-fi, Fantasy
Vydáno: 2016
Počet stran: 304
Překlad: Petr Kotrle
Autor obálky: Jana Šťastná
Blízká budoucnost. Po válce vstoupil v platnost nový zákon. Zákon o životě. Rodiče, kteří jsou nespokojeni se svými problémovými dětmi, je mohou ve věku od 13 do 18 let poslat do sběrného tábora na rozpojení. Že je to až příliš šokující a nereálné? Bohužel se kniha zakládá na faktech.
V roce 2003 se v ukrajinské porodnici č. 6 záhadně ztrácejí zdravé právě narozené děti. Při pozdějším vyšetřování se zjistí, že je zde provozován nelegální obchod s dětmi, kdy jsou děti rozřezány na kusy a některé jejich orgány zcela chybí. Zbytky jejich těl jsou tajně pohřbeny na nemocničním hřbitově. Porodnice veškerá obvinění odmítla.
Kniha se dá popsat jedním slovem, jako velmi originální. Už samotný námět je víc než zajímavý. Rovněž také obálka je lákavá, sice trochu brutální, ale i tak zaujme. Líbí se mi, jak je v ní všechno promyšlené. Podtitul "Zůstat pohromadě je jejich jediná naděje" je zvráceně dvojsmyslný.
Sledujeme osudy třech hlavních postav Connora, Risy a Leva. Každá postava je odlišná a žije si svůj život, rázem je ale spojí jedno - příkaz k rozpojení. Společně se snaží utéct a vzepřít se systému. Příběh se odvíjí plynule, graduje a závěr byl i pro mě dost silný a neubránila jsem se slzám. Což se mi tak často nestává. Kniha je napsána, tak dobře, že jsem si postavy zamilovala, dokonce i ty negativní a prožívala jsem všechno s nimi. Nevyskytují se zde klasické kapitoly, ale děj je rozčleněn do úseků podle jednotlivých hlavních, vedlejších, ale i podle úplně okrajových postav. Je tak vytvořen ucelený obraz a čtenáři tak nic neujde.
Dále také musím ocenit odkazy k historii. Ve sběrných táborech vidím narážku na koncentrační tábory. Autor zde také řeší problematiku potratů, právo na život a lidství. Je to kniha, která vás prostě donutí přemýšlet. Přečteno jedním dechem od začátku až do konce. Jelikož se jedná o sérii, konec zůstal otevřen. Doufám, že co nejdříve výjde další díl, protože tohle je pěkně návyková záležitost.
Hodnocení: 100%
Autor: Ameneh Bahramí
Originální název: Auge um Auge
Žánr: Literatura naučná, Autobiografický román
Vydáno: 2012
Počet stran: 208
Překlad: Jiří Vodvárko
Dokážete si představit, že jdete po ulici a někdo vám zničeho nic chrstne do obličeje neznámou kyselinu? Jaké to je, když se Vám rozteče obličej a vy s tím nemůžete nic udělat?
Také jsem se nikdy nedokázala vcítit do obětí takového zločinu. Přece jenom takovéhle zprávy jsou stále častější a nevěnovala jsem jim velikou pozornost. Když jsem však hledala na databázi knih nějaké životopisné romány, tenhle příběh mě natolik zaujal, že jsem si ho musela hned přečíst.
Ameneh Bahramí je obyčejná, cílevědomá a sympatická holka, která má hlavu plnou snů a celou budoucnost před sebou. Škola jí zpočátku moc nejde, ale i přes to se svojí pracovitostí a odhodlaností dostala až na vysokou školu a dokonce i na technický obor. Sama si najde práci, aby si mohla financovat své studium a pomáhat rodině. Je natolik odvážná, že se odmítá zahalovat od hlavy až k patě a chce nosit co se jí zlíbí. A to se jí stane osudné.
Protože je Ameneh krásná a chytrá dívka přitahuje pozornost mužů a dostává spoustu nabídek k sňatku. Ale protože je nezávislá žena a nechce být pouze něčí manželkou všechny tyto nabídky odmítá. Má jeden sen vystudovat školu, vdát se z lásky a mít rodinu. Život se jí ale obrátí vzhůru nohama. Kvůli tomu, že se do ní zamiluje její spolužák, kterého ani nezná a se kterým nikdy ani nemluvila. se jí život změní od základů. Místo plánování a pracování na své budoucnosti musí bojovat o holý život. Její nápadník neunese odmítnutí a když se Ameneh vrací z práce domů, tak ji přepadne a polije ji kyselinou obličej. A dokonce svého činu ani nelituje a než uteče, tak si užívá pohled na to co způsobil.
Od této chvíle musí Ameneh přestát jenom bolest. Fyzickou, když má obličej v jednom ohni a také i psychickou, když se od ní lidé odvracejí a označují ji za zrůdu. Také narazí i na předsudky, protože je pouze žena. Sice je úplně na dně, ale nikdy se nevzdá. Podaří se jí přes mnohé překážky sehnat lékařskou pomoc, ale také prosadit do té doby nevídaný precedens a to pomstu. Soud ji uzná nárok na to, aby vykonala krevní mstu na svého útočníka a dal jí souhlas s tím, aby ho také oslepila kyselinou.
Knihu jsem přečetla jedním dechem. Hrdinka, pokud se to dá tak nazvat se mi velmi zamlouvala. I její vyprávění bylo působivé. Líbil se mi také kontrast s jejím dětstvím a pak následným peklem, kterým musela projít. Obdivuji její odvahu a neskutečnou vnitřní sílu, kterou musela vynaložit, aby se z toho všeho nezhroutila. Její boj, který podstoupila nebojovala jenom za sebe, ale i za všechny ženy, aby se tohle už žádné jiné nestalo. Některé pasáže se četly obtížněji, protože je kniha napsána upřímně a realisticky, takže se dozvíme, jak její obličej na kyselinu reagoval a když si člověk uvědomí, že to není fikce a že to někdo opravdu prožil, tak z toho až mrazí. Nemám knize co vyčíst, snad jen to, že mě konec dost zaskočil a nečekala jsem ho. Myslím si ale, že vydání tohoto díla alespoň trochu pomohlo v boji za ženská práva v muslimských zemích, ale jestli se někdy v těchto zemích podaří nastolit rovnost pohlaví, to bohužel není zatím reálné.
Věděli jste že...
-... ženy mají v muslimských zemích pouze poloviční hodnotu muže?
-... existuje mravnostní policie, která dohlíží třeba také na to, aby se dívky a chlapci nesetkávali osamotě?
- ... kyselina sírová, kterou pachatelé často používají k těmto činům je volně prodejná v drogérii?
Hodnocení: 100%
Autor: Heda Čechová
Žánr: Literatura naučná, Biografie a memoáry
Vydáno: 2014
Počet stran: 380
Autor obálky: Helena Zahrádecká
Kdo by neznal jednoho z našich nejslavnějších televizních moderátorů? Vladimíra Čecha jsem upřímně zaregistrovala až ze soutěže "Chcete být Milionářem?", ale o to více mě jeho osoba zaujala. Líbil se mi jeho styl moderování, jeho vtip i jeho pověstné napínání před reklamou. Díky němu se u nás stal Milionář fenoménem a byla obrovská škoda, že byl z tohoto projektu odejit.
Na tuto knihu jsem narazila při sledování 13.komnaty Hedy Čechové, kde se zmínila, že o svém zemřelém synovi napsala knihu, aby se takhle vypořádala s jeho smrtí. Knihu jsem otevírala s vysokým očekáváním a ze začátku jsem byla nadšená i dojatá zároveň. Protože paní Heda pojala tuto knížku jako imaginární dialog se svým zesnulým synem. Dojalo mě, jak k němu promlouvá, jako by chtěla říct věci, které byly nevyřčeny a zároveň ještě jednou připomenout to důležité.
Zároveň však musím také přiznat, že mě sice tento styl nejprve zaujal, ale ponějaké době začíná být otravný. Dále mi vadilo, že autorka zabíhá často do zbytečných detailů, které odvádí pozornost od hlavního tématu a to Vladimíra Čecha.Po dočtení této publikace jsem nabyla dojmu, že je obsahově zbytečně moc obsáhlá. Tato obsáhlost byla dosažena natahováním. Myslím si, že není potřeba do životopisné knihy kopírovat celé citáty z pořadů, kde Čech vystupoval, kdy pouze popisuje dané místo a nevyjadřuje žádný osobní názor. Přece jenom stačí zmínka o pořadu, který se pak dá dohledat a v případě zájmu shlédnout. Nelíbilo se mi také obsáhlé popisování pořadů na kterých Vladimír Čech pracoval. Například je zde věnována spousta prostoru animované postavičce Garfieldovi, který je všeobecně známý a myslím si, že je na škodu se jím tak obšírně zabývat. Také se paní Heda častokrát opakuje. Co mě ale nejvíce zaskočilo bylo to, že jsem narazila při čtení na překlepy, které by se podle mě neměly v knize vyskytovat.
Ale abych nebyla jenom kritická, tak musím ocenit autorčin nápad, krásné rodinné fotografie, útržky rozhovorů, úsměvné zážitky a hlavně obrovské emociální vypětí, pod kterým byla kniha napsána. Čtení bylo pro mě zajímavé a dozvěděla jsem se mnoho detailů, které mě překvapily. Škoda jen, že tento významný a pozoruhodný člověk, jakým byl Vladimír Čech, odešel předčasně a nemohl svůj životopis napsat sám.
Věděli jste, že...
- ...Vladimír Čech spoluzakládal Občanské fórum v Pardubicích?
- ...byl poslancem České národní rady?
- ... si své obočí nikdy nezvýrazňoval, jak se všeobecně předpokládalo?
-... když daboval Garfielda, tak měl ruku pod bradou, aby přesně vyjádřil charakter tohoto kocoura?
Hodnocení: 60%
